„Ahoj mami, mám rozbitý mobil, používám teď jiné číslo…“ „To je podvod, že jo?“ napsala mi máma, která právě dostala takovou zprávu. Chválím ji, že nenaletěla. Asi i proto, že ode mě o podvodech slyší pořád. Pracuju v bance a denně potkávám lidi, kteří se stali obětí kybernetických útoků. Někteří si spletli oficiální stránky banky s podvodnými – první odkaz ve vyhledávači vedl na falešnou stránku, kde útočníci získali jejich přihlašovací údaje a pak i peníze z účtu. Jiní uvěřili člověku, který se jim po telefonu vydával za policistu a nabízel „pomoc“ zachránit peníze z napadeného účtu. Další naletěli na obchodování s kryptoměnami a do počítače si nainstalovali škodlivý software. Takových příběhů slýchám stovky. Kreativita digitálních zlodějů nezná mezí. Způsobů, jak okrást lidi, je mnoho a obětí přibývá – mladých i starších, zkušených i nezkušených.
V práci vidím, že oběti mají společné jen jedno – stud, který cítí, když si uvědomí, že naletěli. A právě ten jim často brání mluvit o své zkušenosti a varovat ostatní. Pokud jste naletěli, nestyďte se. Nikdo nemůže být ostražitý pořád. Mluvte o tom, co se vám stalo. Můžete tím pomoct ostatním.
Vyšlo v Novinách Prahy 2 v říjnu 2025.