Největší historická čtvrť naší městské části jsou Vinohrady. Tato čtvrť zásadním způsobem určuje charakter „dvojky”. Svůj název má odvozený od vína, které se zde pěstovalo. Pořádat tedy vinobraní na Vinohradech se zdá být jaksi přirozené. Navazovat na minulost a budovat nové tradice není nic proti ničemu, taková aktivita může prohloubit i vztah k místu, kde člověk žije. Myšlenku pořádat vinobraní považuji za dobrou, realizace však poslední roky kulhá. Největší výzva, se kterou se městské části zatím nedaří utkat, je paradoxně příliš velký zájem. Vinobraní poslední roky narostlo do tak rozměrné akce, že svojí velikostí a přelidněností návštěvníky spíše odrazuje. Opravdu by se Praha 2 měla zamyslet nad smyslem a posláním takové akce, a to i proto, že je spolufinancována z obecních, tedy veřejných zdrojů. Vinobraní by neuškodila větší střídmost. Komerčnost současného konceptu, který hlásá prodat co nejvíc burčáku a k němu co nejvíc pochutin, je přece jenom pro kulturní akci trochu málo. Uměleckému dojmu, k celkovému pompéznímu pojetí, nepřidává ani touha politické reprezentace – především starostky Jany Černochové – se lacině sebeprezentovat (ostatně hlavní foto na titulní straně říjnového čísla Novin Prahy 2 je z vinobraní a z tisíce možných variant, jak vinobraní zachytit, je vybrána fotografie se starostkou). Vinobraní se aktuálně nachází na rozcestí, a pokud chceme znovu objevit kouzlo z předchozích let, musí vinobraní jednoznačně změnit svoji podobu. Možná by celé akci pomohlo, kdyby se rozprostřela do více dnů a zájem návštěvníků se nekoncentroval jen do několika hodin. Doprovodný program by mohl lákat více svojí pestrostí než slavnými jmény. K úplné spokojenosti by pak stačilo, kdyby političtí představitelé a představitelky obce využili své projevy ke sdělení nějaké smysluplné myšlenky.

Vyšlo v Novinách Prahy 2 v listopadu 2015