Učitel tráví s dětmi během dne často více času než rodiče. Měl by být průvodcem, který pomáhá dětem rozumět sám sobě, druhým lidem i orientovat se ve  veřejném dění. Měl by být schopen reagovat na  individuální potřeby, radosti i  stesky. Učitel musí děti respektovat v  jejich jedinečnosti. Zůstává ale přitom zároveň důvěryhodnou autoritou. Svými postoji, chováním a jednáním je pro děti jedním ze zásadních sociálních a mravních vzorů.

Není učitelovým úkolem vměstnat do  hlav dětí co nejvíce encyklopedických znalostí. Důležité je naučit děti informace vyhledávat, třídit a  především – kriticky vyhodnocovat. Učitelovým cílem by mělo být pomoci každému dítěti bez rozdílu vyrůst v  sebevědomého, tvořivého a občansky aktivního člověka, který se neobává formulovat svůj názor a  převzít aktivní roli ve svém vlastním životě i ve společnosti. Učitel musí vést děti ke spolupráci a ochotě si vzájemně pomáhat.

Chápat, že smyslem není být lepší než druzí, někoho překonat, ale vnímat, že pestrost je znakem zdravé společnosti a  že na každém záleží. Dobrý učitel má chuť pracovat sám na sobě, profesně i lidsky se neustále rozvíjet a k tomu si zaslouží dostávat intenzivní podporu a kvalitní ohodnocení své práce od vedení školy i zřizovatele.

Učitelské povolání je pro naši společnost zásadní – velký dík proto patří všem, kdo jej s nasazením vykonávají!

 

Vyšlo v Novinách Prahy 2, aktuální číslo září 2017