Politika v Praze 2 někdy může připomínat bitvu, kde se bojuje o jeden každý strom. Například v tomto roce jich přibude v celé městské části ani ne šedesát, a to tak, že v málokteré ulici se objeví více než tři nové stromy. Mohlo by se tedy zdát, že z nápadu postavit ke každému vzrostlému stromu vzrostlého ochranáře z bezpečnostní agentury musí být Strana zelených štěstím bez sebe. Není to ale tak snadné. Do ostrůvků přírody, které nám mezi všudypřítomnou cihlou a betonem uprostřed měst zůstaly, míří lidé také v touze po klidu a přirozeném pocitu svobody, který příroda ze své podstaty nabízí. Nedílnou součástí musí být dostatečný pocit bezpečí, který ale málokdy vzniká nasazením dozoru. Naopak – bedlivý dohled ostrahy na každém kroku je mnohým nepříjemný, a také sejme z obyvatel pocit odpovědnosti za dané místo. Osvědčeným receptem, jak snižovat kriminalitu a omezovat vandalství, je zapojení obyvatel do  utváření veřejného prostoru. Kdo se s  lokalitou identifikuje, stává se sám „strážcem místa“. Nevyhazujme tedy peníze za  posilování dozoru, ale podpořme finančně občanské aktivity, které budou veřejný prostor formovat a které vylákají z bytů ven i další obyvatele, protože pobyt ve veřejném prostoru pro ně bude náhle mnohem příjemnější. K  vandalství totiž vybízejí především místa, která zejí prázdnotou.

Vyšlo v Novinách Prahy 2, Duben 2017