Velká odpovědnost, to je nezamýšlený důsledek privatizace. Městská část Praha 2 dostane během krátké doby peníze za prodej domů, které by jí za normálních okolností stačily na provoz po dobu několika let. Většina politických subjektů, která přicházela s nápadem privatizovat obecní majetek, nebyla motivována nějakým systémovým řešením. Byly buď do pozice propagátorů privatizace dotlačeny hlasitou menšinou nájemníků, kteří chtěli získat byt zalevno, nebo hlasitými nájemníky byli oni sami. Odhlédněme protentokrát od relativně nízkých cílů lobbistické skupiny privatizátorů. Zelení nikdy nebyli příznivci rozprodávání veřejného majetku, který je pro obec nejen prostředkem pro sociální politiku, ale také významným zdrojem příjmů. Tento zdroj je navíc tzv. trvale udržitelný, tedy příjmy z nájmů jsou zde, na rozdíl od jednorázového prodeje, každý měsíc. Jak se postavit k nezamýšlenému dopadu privatizace, tedy k velké částce, která přistane v rozpočtu? Pro Zelené je důležité si stanovit jasná pravidla, pro co je a pro co není možné peníze použít. Zásadně odmítáme, aby se peníze tzv. „projedly“ v běžných výdajích. Naopak razíme následující tři požadavky: Zaprvé by peníze měly plynout do stabilizace bytového fondu tak, aby se odstranila vnitřní zadluženost. Investice do oprav, nové výtahy a dveře či lepší zámky bytových domů, to jsou jen některé oblasti, na něž se chceme zaměřit. Zadruhé by měl výnos z privatizace jít do dlouhodobých veřejných projektů tak, aby z nich měli prospěch všichni obyvatelé Prahy 2: nové školky a jesle, domovy pro seniory či výsadba stromů v uličních stromořadích. A nakonec považujeme za důležité, aby obec měla investiční projekty rozloženy do několika let, opět s myšlenkou na co nejširší dopad.

(Vyšlo v Novinách Prahy 2 v červenci 2014)