Léto a dlouhé slunce nám dává šanci pobýt více venku – na ulicích, v parcích, náplavkách a sportovištích, místech, která centrum Prahy nabízí. Právě v čase, kdy si v potu tváře, při chůzi rozpálenými ulicemi, snadněji všimneme, kde chybí stín, protože chybí stromy. Právě v létě si můžeme sednout na lavičku nebo předzahrádku před oblíbenou kavárnou. Právě v létě, v době prázdnin a dovolených, se můžeme na chvíli zastavit a kriticky se zamyslet nad tím, co nám ve veřejném prostoru vadí, co nám brání cítit se ve městě komfortně. Možná jsme v každodenním spěchu trochu zapomněli dívat se na veřejný prostor jako na místo, které má vyhovovat těm, kteří v něm tráví hodně času, a přemýšlet o něm v jeho různorodosti – čemu všemu a komu všemu slouží, co nám na veřejných prostranstvích chybí a co přebývá, co nám znepříjemňuje pobyt, chůzi nebo jízdu na kole – ale prostě jsme si na to nepohodlí zvykli. Zkusila jsem si, inspirována Manuálem tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, projít pomalu naši městskou část a uvědomila jsem si, co mne každý den na ulicích štve… Například nepřehledná houština sloupů – na jednom je tramvajová trolej, na druhém světlo, na třetím semafor, na čtvrtém dopravní značky a já se ještě musím vyhýbat reklamním poutačům, rozvaděčům elektřiny a odpadkovým košům, které jsou často nevhodně umisťovány tak, že zužují šířku chodníku a vytvářejí nevlídnou bariéru, kolem které se nedá pořádně projít. Natožpak projet s kočárkem nebo na vozíku. Chybí mi pěkné lavičky. Vadí mi odpadkové koše nešikovně umístěné u označníků zastávek MHD – tam stojí nejvíce lidí, a když sledují jízdní řád, koš jim navíc zapáchá pod nos. Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy a Strategie rozvoje jsou dokumenty připravené předními architekty a schválené radou hlavního města, pro městské části nejsou závazné, ale pro inspiraci jsou velkým přínosem. U nás na dvojce si v létě můžeme ve veřejném prostoru vychutnat dobré příklady využití a oživení veřejného prostoru. Z vlastní zkušenosti mohu směle doporučit: náplavku s oblíbenými farmářskými trhy a akcemi Bajkazylu (srovnejme využití naší pravobřežní náplavky se smíchovskou náplavkou, kde funguje snad pouze parkoviště). Komunitní Zelenou zahradu Smetanka, která byla otevřena z iniciativy místních občanů jako místo pro pěstování zeleniny a dobrých sousedských vztahů. Anebo třeba Pracovnu v parku v Riegrových sadech, která se nově otevře pro workoholiky, kteří chtějí pracovat v přírodě. Ale léto patří hrám, odpočinku a přemítání. Přemýšlejte, co vám ve veřejném prostoru chybí, co vás štve; kde chybí stín, protože chybí strom. A řekněte nám, na co jste přišli.

(Úvodník vyšel v Novinách Prahy 2 v srpnu 2014)