Že jsou parky pro Prahu 2 důležité téma, lze vyčíst prostým pohledem z mapy, ale i z rozpočtu za poslední roky. Naši městskou část lemují parky a zabírají z jejího území velkou plochu. Tento dar je zároveň i prokletím, protože péče o parky je nákladná. Jak jsme se přesvědčili v případě rekonstrukce Grébovky, do parku lze nalít stovky milionů, park je plnými doušky polyká, a stále nemá dost. I zelení chtějí citelnou podporu parků, ale ne obřadné vyhazování peněz oknem. Netýká se to jen investic, ale i průběžné péče. Kolik debat jsme na radnici vedli, aby místo drahých okrasných květin byly v parcích a na náměstích po vzoru jiných velkých metropolí třeba i trvalky. Bohužel současná radnice zná jen dva extrémy. Buď je park ve správě zanedbaný, nebo je upravený tak, že působí jako okrasná květinka, které se člověk bojí a také nesmí dotknout. Parky nejsou jen na pokoukání, v parku chceme žít! S nejistotou hledím do budoucna, protože v rekonstrukčním hledáčku jsou kromě Folimanky už delší dobu Riegrovy sady, které by mohly okrasnou rekonstrukcí citelně utrpět. Věřím, že se podaří udržet sportovní a zábavný koncept parku a že debaty o zrušení zahradní restaurace „Zahrádky“ si současná koalice odpustí. Připomínají totiž dialog z Hospody na mýtince. Park je to krásný, jenom nám do něj chodí lidi, a s tím je nutné něco udělat. 

Vyšlo v Novinách Prahy 2 v červnu 2016