Veřejné knihovny pomáhají utvářet vztah ke knihám a dalším informačním zdrojům. Knihovny slouží bohatým i chudým, malým i velkým. Bývají důležitým kulturním bodem téměř v každém městě i obci. Rušení knihoven nikdy nevěstí nic dobrého. Knihovně v Záhřebské ulici, která obsluhuje 4,5 tisíce čtenářů a čtenářek, teď reálně hrozí zánik. Praha 2 nerozumně prodala dům, v jehož přízemí sídlí oblíbená pobočka Městské knihovny. Prodej domu s knihovnou považuji za jednu z největších chyb předchozího zastupitelstva (kterého jsem byl rovněž členem). Sklízíme hořké plody problematické privatizace. Sestavování seznamů domů k prodeji mělo své evidentní chyby. Chyby se stávají, ale jen nerozumní na nich trvají. Za alarmující považuji nechuť současné koalice se k věci postavit čelem. Házet „problém“ na vedení Městské knihovny či na hlavní město není konstruktivní, obzvlášť když obecní kasa Prahy 2 si prodejem pouhých nebytových prostor knihovny přišla k třinácti milionům. Na řešení se musí podílet především ten, kdo má z celé situace zisk. Městská část se nemůže k situaci otáčet zády. Je v zájmu Prahy 2, aby v dané lokalitě knihovna byla. Jedná se o nepopiratelný veřejný zájem. Knihovnu v rámci vyučování navštěvují mimo jiné i přilehlé školy. Argument, který padl z úst starostky Jany Černochové, že se o knihovnu v Záhřebské nebude zajímat, protože dostatečnou náhradou má být knihovna na (poněkud vzdálené) Vinohradské ulici, dokládá snad jen to, že Jana Černochová knihovny příliš nenavštěvuje. Řešení obtížné situace je jen jedno – zachovat knihovnu. A pokud ne přímo ve stávajících prostorách, tak nalézt v přilehlém okolí prostory náhradní. Pak už stačí jediné. Dát si pozor, aby dům s náhradní knihovnou zůstal navždy ve veřejném vlastnictví a nestal se spolu s touto knihovnou obětí nějaké další nepromyšlené privatizace.

Vyšlo v Novinách Prahy 2 v červnu 2015