Začnu z opačné strany dvěma otázkami: Proč vůbec před námi stojí otázka, co dělat s tě- mito prostředky? Je jejich výše úměrná ceně prodaného bytového fondu? Odpovědi asi znáte, nicméně zde jsou hrubá čísla. Městská část bude mít po ukončení prodeje cca 2,5 miliardy korun. Průměrná sleva poskytnutá z posudkové ceny (13–43 %) je kolem jedné miliardy. Připočteme-li k tomu rozdíl mezi cenou tržní a posudkovou, pak městská část rozprodává majetek za cca čtyři miliardy korun. Rozdíl 1,5 miliardy korun byl promítnut v kupních cenách tzv. oprávněným osobám. Mezi těmito osobami jsou i zastupitelé městské části a jejich rodinní příslušníci. U nich došlo ke zhodnocení investic v desítkách procent. Oproti tomu městská část nyní hledá cestu ke zhodnocení příchozí hotovosti a jako úspěch bere vyjednání ročního zhodnocení 1 %. Na pokrytí výdajů bude městské části, dle analýzy ekonomického odboru, chybět po propadu příjmů z pronájmu 85 milionů korun. Nabízí se tedy varianta každý rok ukrojit tuto částku ze získaných peněz. To by mohlo vydržet až 30 let, než bychom se dostali do situace, že nemáme ani majetek ani peníze. Vše za předpokladu, že ostatní příjmy a výdaje městské části zůstanou nezměněné. Ti, co přemýšlejí i za tento horizont, patrně navrhnou nějaké dlouhodobé investice, které by pravidelně generovaly potřebnou injekci do rozpočtu městské části. Nejběžněji se u nás investuje do nemovitostí, které se pak dále pronajímají. Investice do cenných papírů by sice měly být zákonem pro veřejnou správu zakázány, viz případy z jiných městských částí, ale i tímto směrem se nyní uvažuje. Nezmiňuji možné pomníky typu revitalizace Riegrových sadů. Do této nelehké situace jsme se dostali díky politické dohodě stávající koalice. Nezbývá než doufat, že se nám podaří z opozičních lavic dohlédnout na transparentní a efektivní využití těchto peněz ve prospěch všech občanů městské části, aby se nerozplynuly jako příjmy z předchozích privatizačních vln.

Vyšlo v Novinách Prahy 2 v říjnu 2015